.

Masters of Rock 2013 - den třetí

18. července 2013 v 17:45 | Angie |  Prožila jsem
aneb jakmile zahlédnete medvídka, zabaleného do polské vlajky, jak paří, utíkejte...





12. července, pátek
den třetí

Spalo se poměrně dobře, probudila jsem se jen jednou a pak až s budíkem v devět, což bylo oproti včerejším několika probuzením, příjemné.
Při "dělání ze sebe člověka" jsme se s K. shodly, že Gate Crasher vlastně vůbec nezní tak špatně a si jsme je doma při poslechu podcenily.
Nakonec nebyli společně s následujícími Seven vůbec špatnou kulisou a rozhodla jsem se jim dát doma šanci a něco si poslechnout.
Snídaně byla skvělá, ona festivalová kapsa je mnohem lepší, když je den stará, než čerstvá. Zaprvé tolik nedrobí a za druhé je taková vláčná, výborná.
Jakmile toto za doprovodu Dark Gamballe dopíšu, valíme s K. do areálu nabít její mobil, na wc a čekat na Elvenking. Tak - jdeme.

Na to, že Dark Gamballe zpívají songy vesměs v češtině, jsou skvělí. Jde poznat, že se nad textem alespoň trochu zamyslí, než to vypustí ven. Byly - na české texty - poměrně slušně napsány.
Ač neplánovaně, shlédly jsme i Neonfly, neboť jsme čekaly, až se uvolní zásuvka na nabíječku. Když se tak konečně stalo, objevili se přiopilí Poláci (s medvídkem, který měl kolem krku uvázanou jejich vlajku), což v nás vyvolalo obavy, aby se nevybulili na nás, při svých poskocích a nakopáváním se navzájem. No jo, úroveň.
Medvídek pařil jako správně opilý metalista. Potud bylo vše v pořádku, ba dokonce zajímavé, když se u nás objevil vysoký blonďatý kocourek a hledal volnou zásuvku na nabíječku. Ovšem nenašel, tak odešel, čehož jsem zalitovala.
Nechala jsem tak K. s Poláky a šla pátrat po Moreen, Flammee a L., ale nenašla jsem nikoho, tak jsem vrátila ke K. a jaké to překvapení, když blonďáček už stál tam. Hezky jsem postavila vedle, ale následně hořce zalitovala, neboť Poláci usoudili, že jsme vhodná atrakce pro focení a tak to vypadá, že nás nějací Poláci budou mít na fotkách, jak se tváříme ne zrovna dobrovolně. Snad si k fotkám nebudou vymýšlet kdovíjaké příběhy. A taky doufám, že nebydlí moc blízko hranic, spíš pěkně někde na severu, abych je někdy u nás nepotkala.
Ale blonďáček to zachraňoval. Nebýt tam, asi uteču. Na druhou stranu s K. mu lehce vyčítáme, že měl zakročit a zachránit nás. Ale jak jsem se od K. dověděla, prý ještě o krok poodstoupil a dobře se bavil. Tak alespoň někdo, no.
Už jsem chystala K. říct, až odejde, že stál za to, ale když tak udělal, K. spustila velmi rychle sama, dokonce jsem se právě díky ní dozvěděla, že když jsem se vydala na tu svou pátračku po holkách, tak si ještě před nabíječkou zapojil do zásuvky holící strojek, velice suverénně se postavil a holil se, zatímco sledoval hrající Neonfly. Zalitovala jsem, že jsem to propásla.

Vzhledem k tomu, že jsem si potřebovala pár těchto poznatků zapsat, protože jak znám svou paměť, rychle by to, pod atakem různých fantazií o onom blonďáčkovi s koulemi na talíři nebo blonďáčkovi s holícím strojkem, ze svého "kapacitního disku", vytěsnala..
Z toho důvodu (a z toho, že se mobil nabíjel hrozně dlouho a když jsme skončily, tak ještě nebyl úplně nažrán, zlaté "hloupé" mobily) jsem si Elvenking bohužel poslechla ze stanu. A byli moc dobří, melodičtí, už jsou na seznamu s názvem "Poslechnout si doma.".

Momentálně s K. ležíme ve stanu, nohy s botami máme venku a chystáme se - prozatím - až na Rage, kteří jsou v devět (teď je 16:16). Plán je takový. Audreyho Horna a The 69 Eyes si nejspíš poslechnu ze stanu.
No, Audrey Horne zrovna začal a nezní vůbec špatně, naopak, spíš jsme dost překvapené, první song a hned takové pěkné sólo. A druhý rovněž příjemně melodický, takový ten typicky líbivý, kterým nepohrdnete, s chytlavým refrénem. Nechápu, co jsme to teda doma našly, že se nezařadil na "chci vidět".
Ale stále jsme ve stanu. Nohy už máme vevnitř, a to úplně. Venku zimča, ve spacáku teploučko. Hudba jde slyšet a můžu o ní psát rovnou, na nic vzpomínat. Co víc si přát?

Nakonec to dopadlo tak, že jsme se do areálu vydaly, jen tak, K. mě ukecala, tak jsem se ze svého teploučkého spacáčku vyhrabala a šly jsme. K. nejspíš pohltila touha konečně ochutnat místní festivalovou stravu a pití, tak jsem to s ní, jako s nováčkem absolvovala. Přeci jen to není tak dávno, kdy jsem z toho byla taky celá pryč.
K. si koupila zmrzku a mojito, načež jsme se šly podívat na výkony v adrenalinovém parku Radegast, ale vzhledem k tomu, že při nabíjení jsme stály dlouho na slunci, které teda pařilo vydatně, začala mě bolet hlava a měla jsem pocit, že se mi rozskočí. Takový ten pocit, kdy je toho na vás moc a neustále se musíte na něco soustředit, nemáte kde a jak "vypnout", protože jste v jednom kole. Moc mi k tomu nepomohlo ani milion těch různých výparů z jídel, přepálený olej a skoro neustále nadechování jen cigaretového kouře. Vážně jsem jen čekala, kdy se mi hlava rozskočí. Občas je ta moje přehraná vnímavost všeho na hovno. Jestli jste už viděli film Muž z oceli, tak to je přesně ten stav, kdy Clark vnímal úplně všechno několikanásobněji, než ostatní, než ho pak adoptivní rodiče naučili to ovládnout. Asi se to potřebuju taky naučit.
No, skončilo to tak, že do stanu jsem málem běžela a pak jsem si tam lehla, hlavu okamžitě přikryla vším možným, čím se dalo a uši měla hodně dlouho zacpané. Potřebovala jsem jen vypnout, prášky na bolesti hlavy neberu, snažím se je nebrat skoro na nic.
Normálně by se mi to nestalo, neboť mám trénink ze školy, ale když jsem letos měla prázky o ten měsíc dřív, hlavinka už byla zvyklá na klídeček.
Moc jsem chtěla na Rage, ale poslala jsem K. samotnou s tím, že pokud nedojdu do půl hodinky, už nepřijdu. Pak jsem si volala s taťkou, trošku se najedla a jakmile začali hrát první song (Rage měli vystoupení s orchestrem), byl tak skvělý, že ještě jej ani nedohráli a já už se chystala. Musela jsem jít, srdce se ozve. Tak jsem pěkně nazula glády, zavázala a vyrazila.

K. jsem našla celkem rychle, což bylo fajn, stály jsme trochu bokem, tak se dalo i na tamější poměry dobře dýchat, občas zafoukal čerstvý vzduch, takže jsem si Rage nakonec užila a hrozně se mi líbili. Hráli songy z nového cd a asi bude hodně hodně dobré, byli jsme prakticky první, kdo ho slyšeli.

Po Rage, na kterých bylo těžce narváno, jsme po menší pátrací akci našly Moreen, Flammeu a L., a čekaly jsme na projekt Devina Townsenda.
Nezklamal, naopak velice překvapil, neboť to bylo ohromné. A ty animace k vystoupení byly už jen takový hrot ledovce. Vůbec jsem Devina do té doby neznala, ale chtěla jsem mu dát šanci, zůstat na jeho vystoupení a o to radši jsem byla, když se mi to vyplatilo.
Devin Townsend mi zničil uši, myslím, že po žádné kapele nebyly tak zalehlé, možná tak po Pain loni, ale i tak to bylo něco. Měla jsem po vystoupení skvělý pocit.
Doma se po něm určitě podívám, co mě trošku zklamalo, tak to, že nástroje přebily jeho hlas - když zrovna neřval - a člověk se musel zaposlouchat. Nicméně ne že by měl slabý hlas, to nazvučené to nebylo dvakrát nejlíp.
Moreen a L. ještě čekaly na Certain Death, ale my s K. jsme už - plny skvělých zážitků z Rage a Devina - vyrazily do stanu. Flammea šla asi po první Devinově písničce, protože ji to neoslovilo.

A ten večer jsme zalehly bez dlouhého povídání, já obzvlášť, protože bolest hlavy se, díky cigaretovému kouři, kterým mi kolegové "osladili" Devinovo vystoupení, vrátila. Sice menší, ale byla.
A tak nějak skončil den, kdy mne poprvé festivalová atmosféra vyřadila nikoliv ze hry, nýbrž z festivalu.
 


Komentáře

1 Moony Moony | Web | 18. července 2013 v 20:12 | Reagovat

áááách jo :D závidím tak šíleně že to až není možné :D jsem bledá závistí :D paráda prostě, ty tvoje zápisky jsou dokonalé! jak bych tam byla :D :D

2 Rogue Rogue | Web | 2. srpna 2013 v 18:34 | Reagovat

Skvěle napsáno, jako kdybych tam byla taky a cítím kolem sebe všechen ten ruch...

3 moreen moreen | 6. srpna 2013 v 15:04 | Reagovat

tvoje stavy bolesti hlavy ti nezávidím, zatím se zdá, že tuhle příšernost jsem po mamce nezdědila, čemuž se upřímně divím, s tím jak podědím každý nešvar co se dá. a další blonďák u neonfly? tu historku s holicím strojkem si pamatuju, jen jsem žila v domnění, že tys u toho byla taky.. no každopádně jsem chtěla říct, že sice jsi v areálu zas tolik nepobyla a stihla jsi koukám vše důležité :D jaktože okolo mě se v davu motali samí hnědo/černovlasí?? teda ne že by jim to ubíralo na kráse :P jinak sdílím nadšení z Devina, to byla prostě show! Rage už jsem si zažila, takže to pro mě byl jen další příjemný zážitek, žádná premiéra. a Certain Death byli skvělí! moje položka na seznamu k nastudování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama