.

Ostrava v plamenech 2014

6. srpna 2014 v 8:00 | Angie |  Prožila jsem
aneb Slastné orgasmické úpění elektriky...




Ostrava v plamenech (2. 8. 2014)



Jelikož jsem letos nebyla na Masters Of Rock, rozhodla jsem si dopřát alespoň jednodenní festival. Což mi tedy velice vyhovovala, neboť jsem ve stádiu averze na stan a podmínky při stanování. To doufám do příštího léta přejde.
Moreen a Flammea se ke mně přidaly, z čehož jsem měla tedy velkou radost. Přeci jen je lepší si to užít s někým. A když je většina lidí, kteří by šli, pryč nebo prostě nemají peníze na lístek, člověk je rád, když se nakonec někdo přidá.
Holky dorazily v pátek k večeru, dojely jsme domů, nadlábly se a chvilku před půlnocí šly spát. Program začínal od jedné hodiny odpolední, a tak jsme další den vyjely tak, abychom tam na začátek byly.

Legendy se vrací otevíraly tento jednodenní festival, konaný v prostorách železáren. Samozřejmě během těch tří minulých let jsem je zažila i na MoRech. Nicméně hrají písničky známé, od jiných interpretů, ale nebylo to špatné. Kdo si prostě rád neposlechne Another Brick In The Wall, Higway To Hell apod.? Jasně, originál je originál, ale nevím, zda by se tu Pink Floyd či AC/DC objevili (ne že bych si to nepřála, ale minimálně u těch Floydů je to dost nereálné, nicméně jim v letos v říjnu má vyjít album:)).

Po Legendách jsme vyrazily na procházku železáren. Potřebovaly jsme se doptat někde, jak to bude se spoji, našly jsme kavárnu mimo ohraničenou část areálu, kde se festival konal a chvilku jsme poseděly. Potom se holky rozhodly zjistit, kdy je další prohlídka železáren a následně jsme si koupily něco k jídlu. K tomu mám takovou veselou (nikoliv v tu chvíli pro mě) historku. Dá se říct, že umírám, když mě někdo sleduje, jak jím. U lidí, kteří mě znají, to zvládám, jenže u cizích ne, obvykle u potravin, které nelze jít "slušně" mám tyto stavy. Opravdu to ze srdce nesnáším, chci jíst samozřejmě vždycky způsobně a ne jako prase, jenže některá jídla, s těmi to nelze. Koupily jsme si burgery s kuřecím masem, a když jsme je dostaly, docela mě to vyděsilo, jelikož byly ohromně vysoké. Osobně zas takový záběr nemám, takže jsem zkoušela vymyslet, jak je zmenšit. No, nepovedlo se. Usadily jsme se kdesi na beton, a já se "vystlala". Jeden ubrousek na klín (když máte dlouhou letní bílou sukni, nechcete moc riskovat) a druhý jsem si zastrčila doprostřed za tílko, jako v restauraci. Tehdy ještě ten pocit nepřišel, přišel ve chvíli, kdy se přímo naproti nám, asi tři, čtyři metry, na sudy s pivem posadila nějaká parta a začali nás vesele pozorovat. Tehdy to začalo být tuze nepříjemné. Holky s větším záběrem si vesele zakusovaly a já, já jsem si burger obírala :D Hezky po kouscích jsem ho rozebírala, salátek zvlášť, rajče a tak, sem tam jsem občas kousíček okousla. Holky už je měly v sobě a já měla za sebou asi jen čtvrtinu z celku. Úplná smrt nastala ve chvíli, kdy mi holky oznámily, že už budou muset jít, že jim začíná ta prohlídka. Má psychická podpora se tedy odporoučela a já, se skupinkou naproti a svým delikátním jezením burgeru, osaměla. A jen jsem se modlila, aby se někdo nerozhodl dělat mi společnost. Ne prostě u jezení. Naštěstí se za chvilku odporoučela i skupinka, aby se podívali na thai box. Já jsem si způsobně dojedla burger a vyrazila tedy na delší procházku s názvem "Jak se dostaneme včas do centra", jejíž závěr byl velice potěšující.
Později jsem se pak ještě od holek dozvěděla, že tam s tou partou byla nějaká slečna, která je měla vyfotit a když je chtěla zabrat, dřepla si kousek před námi, ale pánové jí začali ukazovat, ať se posune, ať na nás dobře vidí. O tom jsem ani nevěděla, koukala jsem do svého burgeru a snažila se samu sebe přesvědčit, že tam nejsou. Obvykle mi pozornost takto nevadí, ale u jezení? Ne. Jezení je moje slabina.

Naše svačinka se odehrávala během Citronů. Já jsem je vidět nemusela, holky také ne. Potom tedy odešly na prohlídku a já vyhledávat spoje. Dymytry si poslechly trošku během prohlídky a já už byla zpátky, tak jsem se usadila na beton a poslouchala hezky v sedě. Nebylo to špatné, líbilo se mi to, byla jsem docela překvapená. Naproti mě byly zrovna takové staré obrovské trubky a ono se to odráželo. Znělo to trošku, jako by kapela byla v těch trubkách :D Takže příště bych na ně určitě i zašla na celé.

Po Dymytry následovali Kreyson, ty má minimálně Moreen naposlouchané z MoRů a já už je tam taky viděla. Nepotřebovaly jsme znova. Holky si šly koupit pití a byly jsme docela rády, když se uvolnilo místo na lavičkách pod stanem, tak jsme zakotvily tam. No, přes stůl naproti seděl nějaký Slovák, s čímsi už v sobě, asi tak od 40 do 50. Nejdřív mi Flammea tlumočila (klasicky nešlo nic slyšet), co prý piju. No, já jsem vinař, ale ve vedrech obvykle vodu, alkohol ani náhodou, takže odpověď zněla vodu, pak došla Moreen se studenou kofolou a usadila se uprostřed. Já už tušila, že to "bude stát za to", tak jsem se otočila na obrazovku a sledovala Kreyson. Flammea se prý otočila zase na druhou stranu a na Moreen tedy zbyla konverzace. Po několika minutách, když se otočil, mě prosila, abychom se šly někam projít. Souhlasila jsem, sic bych svou krční páteř asi obětovala, ale když to nemusí být...
Odešly jsme tedy a zapíchly to na trávníku, kde jsme se i hezky slyšely a povídaly si. Koukaly na toho božího chlapa v khaki tílku se špinavě blonďatým culíkem, kérkou a vousy a "plakaly" nad tím, proč nějaký takový nemůže přijít :D

Potom holky chtěly vidět Dogu, tak jsem vyrazila s nimi. Bylo to fajn, můj jediný song od Dogy, který znám, zazněl, tak alespoň jednou jsem byla v obraze :D No, jo, s českými kapelami jsem stále ještě trochu na štíru. Ale bylo to fajn:)

Program mi ovšem začal Sonatou Arcticou. Sice nepatří mezi mé TOP kapely, spousta songů mi přijde na stejno a těch pár, které něčím vyniknou nad ostatní, si obvykle poslechnu ráda, jelikož si je oblíbím. Ale do toho večera jsem je ještě nikdy živě neviděla a tak jsem byla zvědavá.
Přes počáteční rozpaky, že nástroje jsou nazvučené lépe a hlasitěji, než mikrofon, se to pak srovnalo. Moreen říkala, že si všimla, že zpěvák si nastavení během koncertu sám dirigoval a potom už to bylo v pořádku. Z I Have A Right jsem měla docela radost, slyšela jsem ji poprvé na Rebelu a líbila se mi, taková klasicky libivá, no:) Nechyběla ani Fullmoon, se kterou jsem se poprvé setkala na taťkově CD a ve kterou se doufala, že zahrají. Před Ostravou jsem poslouchala pár jejich alb a tak jsem toho dost poznala:) Třeba The Wolves Die Young, San Sebastian, Don't Say A Word. Abych pravdu řekla, velice mě zaujal kytarista (hudebně) a baskytarista (vizuálně). Bassák měl výborné vlasy! A kytarista vypadal božsky, když hrál sóla a u toho se zavřenýma očima zakláněl hlavu... ohoho, Vánoce.
Taky si nás tam vyfotil takový borec se zapletenou bradkou, ono to vypadlo, že tam fotí tu svou partu, ale pak došel k nám a ukazoval nám, co pořídil :D Paráda. Byla to taková náhrada za ty Poláky loni na Masters. Ovšem oproti nim byl tenhle celkem v pohodě.

No, a nakonec W.A.S.P. Měli začít 23:40, avšak čekali jsme tuším až do půlnoci. Vtipkovala jsem, že ještě nepřijeli z Německa a jsou na cestě. Vystupovali totiž na Wacken Open Air den před ostravským vystoupením. V davu se před námi postavil takový starší pán, důchodce už asi. A teda... neustále mával rukama (během těch čekajících dvaceti minut), křičel, proč to tak trvá apod. My stály za ním a tak jsme jen uhýbaly, vždycky záklon a zpátky. Když teda pak začali, křičel, že teď to teprve pořádně začíná a po představení každé další písničky zvedl hlavu k nebesům a rukama děkoval nebo složil tvář do dlaní a nevěřícně kroutil hlavou. Vypadalo to, že je na koncertě srdcové kapely, já už jen čekala, kdy bude tak dojat a přemohou ho slzy. Kluk, co stál vedle Moreen jí řekl, že se za chvíli unaví a ať mu to nezazlíváme, že na tom nejspíš vyrůstal. Je sice pravda, že by lidé trošku mohli brát ohled na ostatní, protože tam nejsou sami a navíc když se nedá skoro hnout, ale když to není každý den, nějak se do dá zvládnout. Tolik ke skalními fanouškovi.
A teď k W.A.S.P. Tetelila jsem se blahem. Hrozně se mi to líbilo. Mrzela mě trošku Crazy, kterou jsem toužila slyšet a nezazněla, ale ony mi to ty další písničky vykompenzovaly. Love Machine byla skvělá, ještě to slyším v uších: "el ou, ví í, all I need's my love machine..." Bomba. Wild Child byla taktéž bombastická. Ty první tóny, to bylo radosti:) A ten refrén prostě nemá chybu! U I Wanna Be Somebody pařili všichni nejvíc, i mě to až nečekaně strhlo, obvykle jsem docela klidný festivalovo-davový element, ale toto... to bylo zrkátka něco, nedalo se alespoň trošku neřádit! Heaven's Hung In Black mi spravila náladu, když mě nějaký ... polil pivem - přitom vypadal, že se sotva drží na nohou (někteří prostě budou chlastat i když už nezvládnou ani udržet kelímek), ani omluva, nic, jen blbě čuměl -. No, a Sleeping (In The Fire) mě dojalo, jako na trní jsem čekala až začne zpívat refrén: "taste the love, the Lucifer's magic that makes you numb, the passion and all the pain are one, you're sleeping in the fire..." Tuhle část zkrátka miluji. Jako u Heaven's Hung In Black jsem si zpívala slovo od slova a byla to opravdu fantazie. Dokonce nás kdosi požádal i o tanec:)
Byť nejsem takhle na festivalech moc zastáncem kytarových sól, a mám je raději doma ve sluchátkách, s rukou na srdci přiznávám, že (jak jsem řekla i později holkám cestou na tramvaj) jsem při kytarovém sólu Douga Blaira chtěla být tou kytarou. To bylo tak... uch... úplné mazlení se a kytaře se to "očividně" / "slyšidně" líbilo, protože tak slastně úpěla, sténala... naprostá nádhera. W.A.S.P. = nejlepší sobotní zážitek, NEJLEPŠÍ. Tolik jsem je toužila vidět-slyšet a bylo mi líto, že nejsem na Metalfestu před dvěma lety. A teď jsem se dočkala! (Ne)dovedete si představit ten pocit uvnitř mě, to absolutní štěstí a radost z úchvatného zážitku.
Momentálně u psaní tohoto článku jedu na Wild Child... I"m a wild child, come and love meee, I want you-uuuu... my heart's in exile I need you to touch meeee....

Myslela jsem, že bych článek mohla sepsat už v neděli, jenže s holkami jsme šly spát v neděli kolem páté, vstávaly okolo deváté a když jsem je odpoledne vyprovodila na vlak a přijela domů, byla jsem nehorázně unavená, tak jsem jen pomohla mamce s nádobím, napsala jeden dlouhý mail a v devět (můj rekord za posledních x let) jsem už ležela v posteli.

Docela jsem měla i obavy dát si sluchátka, celou neděli, jelikož právě v neděli ráno mi hrozně před spaním hučelo v uších. Taky mě bolely uvnitř (příště už musím obstarat ty špunty), takže jsem si říkala, že to nechám bez sluchátek. Nicméně, v těch devět jsem to nevydržela a něco na nejnižší hlasitosti si pustila. Tedy.. něco... samozřejmě W.A.S.P.!!!!!

Nalaďte se... (Wild Child a Sleeping In The Fire)




 


Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 6. srpna 2014 v 16:51 | Reagovat

Krásný report, usmívala jsem u toho a přenášela se do té nálady, co panuje na takových akcích.
Tvůj "problém" ohledně jídla chápu, bez ohledu jak dobře/nedobře u toho vypadám, nesnáším, když na mě někdo zírá, kouká mi do pusy, to bych po něm vždycky hodila kus okurky, nebo co mám po ruce :-D
Citrony jsem slyšela na JR a docela příjemně mě překvapili, zato kapelu Dymytry opravdu nemám ráda, to nedávám.

K ostatním asi mnoho říct nedokážu, jelikož je nemám naposlouchané, kytarová sólička si poslechnu ráda, ale v rozumné míře, když mají víc jak minutu, tak mě docela unavují :D
K vloženým písničkám - ta první se mi líbila velmi, ta druhá je taková melancholická, ale také pěkná :-)

Více takových akcí! :)

2 Moreen Moreen | 7. srpna 2014 v 21:11 | Reagovat

no já prostě nemůžu.. I wanna be somebody, hell yeah! \m/ 8-) \m/ vzpomínky jsou moc čerstvé na objektivní hodnocení :) ale bylo to super, mamky buchtu jsem si v pondělí dala ke kávě a když jsem si pouštěla hudbu, vzpomněla jsem si na CDčka tvého taťky. jen škoda těch lidí okolo, příště by to chtělo interakci dřív jak během poslední kapely :-? vychytáme :-P

3 Moreen Moreen | 7. srpna 2014 v 21:12 | Reagovat

jo a ještě poznámečka - teď si ještě víc jak v sobotu uvědomuju, že ne všichni chlapi zrají do krásy!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama